Někdy začátkem tohoto týdne se začaly místo profilovek mých kamarádů objevovat obrázky kreslených postaviček, ať už klasických večerníčkových nebo těch, které se na obrazovkách našich televizí proháněly o víkendu, vzato současnými hledisky velmi brzo ráno. Když si tak projdu ty co si tam nějakého toho animáka dali, tak zjišťuju že je to hlavně generace mých vrstevníků - tj. těch plus mínus kolem dvaceti. Je pěkné cítit sounáležitost ke generaci, která si vzpomene na Fifinku, Chipa nebo Maxipsa Fíka.
Mě v tomhle virutálním pohádkovém světě na chvíli zastupuje Medvídek Pú - ale ne ten Disneyho ňouma v červeném triku, ale výtvor Jaromíra Zápala (který mimochodem ilustroval Neználka...). Tenhle Medvídek byl mým oblíbeným hrdinou a s bráchou jsme často vyžadovali předčítání jeho příběhů z knížky, kde byl nakreslený právě takhle. A taky si pamatuju jak na mamku vždycky vyšlo předčítání kapitoly druhé, ve které jde Medvídek Pú na návštěvu a dostane se do úzkých... Pokud se pamatuju, tak jsme Púa vyžadovali dost často, a tak si myslím že naši uvítali, když Medvídka Pú namluvil Marek Eben a funkci převzal kazeťák...jo kazety...to byl taky fenomén naší generace...ale o tom třeba někdy jindy - hezké vzpomínky se prostě musí občas vytáhnout...
