Proč občas chodím pozdě na seminář Mikroekonomie?

Pro veliký úspěch si opakuju kurz Mikroekonomie I. V letošním roce došlo k mírné inovaci - do hodnocení se přidal projekt Economic Naturalist. Projekt je inspirován knihou Roberta H. Franka: The economic naturalist: in search of explanations for everyday enigmas, Basic Books, 2007 a spočívá v popisu záahdy všedního dne za pomocí učiva základního kurzu mikroekonomie.

Původně jsem chtěl vést skoro seriózní výzkum nad konvičkou mléka na pultě Krmítka, ale nakonec jsem se rozhodl zabrousit do teorie her. Na konci si můžete přečíst reakci pana Kvasničky.

A teď tedy má vlastní práce:

V Brně sdílím jeden byt společně s dalšími třemi lidmi. Všichni jsme studenti, každý z jiné fakulty, dokonce z různých škol a bydlíme spolu už třetí semestr. Díky našemu různorodému zaměření a možnostem vytvářet si rozvrh se v předchozích semestrech naše rozvrhy často diametrálně lišily. V tomto semestru došlo poprvé k tomu, že já i Kulda, se kterým sdílím pokoj, máme v úterý školu od 11.00, respektive 11.05. Oběma nám cesta do školy trvá podobně – mezi 25 a 35 minutami, tudíž odcházíme zhruba ve stejný čas – okolo půl jedenácté, což s sebou začalo nést drobné komplikace. Náš byt není z největších a koupelnu máme (kupodivu) jenom jednu. V čas plánovaného odchodu se tak srážíme v chodbě, vzájemně si blokujeme koupelnu nebo vchodové dveře.

Ani jeden z nás většinou neví, jak stihne všechno to co si naplánoval na ráno před odchodem – doučit se ještě pár věcí, posnídat nebo se jenom více prospat, proto je velmi obtížné se domluvit na koordinaci těchto činností.

Za tohoto předpokladu máme každý dvě strategie – vyrazit o něco dříve nebo počkat, až ten druhý odblokuje koupelnu a vyrazí do školy. Nejvýhodnější pro mě je, pokud já odejdu dříve a Kulda později. Když odejde Kulda dříve a já později, nemám sice zablokovanou koupelnu, ale nestíhám školu. Když se oba rozhodneme jít dříve, znamená to, že si příliš nepomůžeme a koupelna je tak jako tak obsazená a oba dorazíme do školy velmi natěsno.

Celá tato situace by se dala zapsat i do výplatní matice, tak jak ji známe z teorie her. Tento „boj o koupelnu“ má pro oba hráče dominantní strategii, která se vyplatí za všech okolností – tj. vyrazit do školy dříve. Příliš si tím nepomůžeme, ale víme, že pokud ten druhý například nespěchá bude to pro nás velmi výhodné a také to pro nás bude výhodnější než když počkáme až ten druhý odejde a přijdeme do školy o dost později.

Tímto bych se tedy chtěl omluvit za své občasné pozdní příchody v tomto semestru, ale bohužel se svou dominantní strategií toho moc nenadělám.

A tento komentář jsem obdržel od doktora Kvasničky: "Legrační. Stylem spíše úvodník než paper. A člověka, který vstává v 6.00 příliš nepotěší, když student, který vstává v 10.00 chodí pozdě na seminář, protože se hádá o koupelnu. :-)"