sobota 22. září 2012

Tak nám začala škola...


...teda jak komu. Na ESF se díky rekonstrukci prázdniny...pardon "období bez kontaktní výuky" prodloužilo o další dva týdny, takže naklušeme do školy až prvního října. 

Nic to ale nemění na tom, že  prváci shání Mankiwa, druháci shání Praktikum, čtvrťáci Variana a proběhl zápis předmětů a seminárních skupin. No a celé září se na Helpdesku objevují dotazy typu : "Vyžaduje ten či onen, aby se chodilo na semináře?" nebo "Je nutné chodit na přednášky z předmětu ..." a nebo "Nevíte někdo o lehkém předmětu za hodně kreditů, nejlíp aby se tam nemuselo chodit a bylo to vlastně za docházku a nebyla tam těžká zkouška?". 
Nevím jestli jsem sám, komu přijde dost hloupé se na něco takového ptát. Když už jednou člověk studuje, měl by se tomu věnovat. Co máte tak důležitého, že nemůžete jít do školy na povinný seminář, kolegové? Neříkám že jsem nikdy nezatáhnul přednášku, nebo jinak nepolevil ve škole - ale hledat systematicky od začátku semestru cesty k tomu, abych školu nějak ochcal a čekal že mi naskáčou zelená okýnka do ISu sama? To je mi cizí. Spoustě lidí na ESF ale zjevně ne. Pak se nemůžeme divit, že kolegové z přírodovědy o studentech z ESF tvrdí, že to jsou "ti co furt kalí". 
Ve skrytu duše ale doufám, že většina kolegů z ESF na to jde zodpovědně - takže Vám přeju úspěšný začátek semestru.

P.S.: Taky mě dostávají co neví k čemu je Burza seminárních skupin v ISu.

pondělí 4. června 2012

How to Instagram without Instagram

1) Vezmeme obyčejnou fotku šroubu na lokomotivě...
2) Nastudujeme si tento návod (díky Didi) a provedeme v Gimpu úkony
3)
OMG! I'm an artist!
EDIT: a co takhle?



úterý 22. května 2012

Život na staveništi

Každá životní etapa začíná nenápadně. Jednoho dubnového rána jsem se probudil a zjistil, že bydlím na staveništi. Dva maníci se sbíječkou rozbíjeli betonovou skruž. O pár dní později vyrostlo lešení, na barák se začal lepit polystyrén a já si mohl pomalu psát deníček...



Pátek 
7:45
vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz (kladka na lešení, kterou se tahají nahoru balíky polystyrenu)
7:50
vrríí vríí vríí (míchací nástavec na vrtačce)
8:00
křáp cink křáp cink křáp cink (kladivo na traverzu)
11:00
hrobové ticho
18:00
zvědavé pohledy Východniarů a patlání mřížky kolem rohů


Sobota

7:45
vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz

7:50
vrríí vríí vríí
7:59
8:00
křáp cink křáp cink křáp cink

11:00
hrobové ticho
13:00



vrz vrz vrrz vrrz vrz vrz vrrz vrrz vrz vrz vrrz vrrz vrz vrz vrrz vrrz (nová melodie kladky)




Neděle

7:45
vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrríí vríí vríí křáp cink křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrríí vríí  vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vríí křáp cink křáp cink křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrríí vríí vríí křáp cink křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz křáp cink křáp cink vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrríí vríí  vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vríí křáp cink křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrríí vríí vríí křáp cink křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrríí vríí  vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vríí křáp cink křáp cink křáp cink
7:46
2x: ! * # grr pf !!! *****!* PROČ?





8:00
křáp cink křáp cink křáp cink

11:00
hrobové ticho


Pondělí
0:47
8:30
hrobové ticho


Věnováno statečným dělníkům co právě za oknem patlají lepidlo na polystyrén.

čtvrtek 29. března 2012

Zápisky z metra


„Ukončete prosím nástup, dveře se zavírají“, ozve se z reproduktorů, metro se rozjede, chvilku vrže skoro jako jednička v esíčku u Výstaviště, ale za chvíli nenávratně mizí pod zemí a hučí tunelem. Směrem k centru lidí přibývá, skoro všichni mají jednu věc společnou. Vytrvale se mračí a prohlíží si podlahu. Že by na ní bylo něco zajímavého? Nic.
„Flora.“ Asi jsem zvrácenej, ale proč ještě žádný umělec nepřejmenoval tuhle stanici metra na Defloru? Už vím, za takové věci se u nás zavírá.
„Příští stanice: Jiřího z Poděbrad“ Hlavou mi zní akordy písničky o lásce kluka z Bulovky a trafikantky. Proč jí tu nehrají? Třeba by se lidi víc usmívali.
„Náměstí Míru.“ Vida, taky deska a nakonec celkem dobrá. Znalci metra vědí, že hlouběji už člověk nemůže klesnout. Odsud je to jen nahoru. A konečně se někdo zasmál! Dvě dámy, pravděpodobně mamka s dcerou si rozhodně mají co říct a mají očividně dobrou náladu. To jsou v Praze jediné?
„Můstek, přestupní stanice.“ Lidí přibývá, ale všude je ticho. Podlaha je zjevně čím dál zajímavější.
„Příští stanice: Karlovo náměstí“ Hurá, přistoupila slečna s knížkou a jedna s Kindlem a borec, co čte 1984. Metro přeje čtenářům. A není tu signál. Jak s tím ti pražští prohlížeči podlahy dokážou žít?
„Jinonice.“ Kdyby si mě nezískala metropole pod Špilberkem, asi bych tu vystupoval a kráčel do školy. Nejdu. Moje je na Lipové. Dobře jsem si vybral. Jak dlouho jsem sem vlastně jel? Kde jsou hodiny? Nejsou! Že by ve vozech metra byl čas jen podružnou veličinou? Světlo! Paneláky! Už tam budu? Začíná to být vopruz. A ještě mě čeká cesta zpět.
„Zličín, konečná stanice, prosíme vystupte.“ Konečně!
„Ukončete prosím nástup, dveře se zavírají“ Mám dejá-vu? Ne. Tohle je jiná hlasatelka, tak jedem. Nad námi tepe město a metro ho drží pohromadě jako páteř, na kterou se upínají jednotlivé orgány. Paneláky, obchoďáky, továrny, školy a fabriky. Vzpomínky a myšlenky.
„Anděl.“ Tady by se taky uživila umělecká vložka. Pojďte, vždyť tu písničku znáte, je od Kryla. Taky se tu ztratil Kolja. Co přemluvit Zdeňka Svěráka, aby namluvil do metra své hlášení v ruském jazyce? Jurinová je nuda. Na Florenc s ní nevydržím. Vida, není Florenc manžel od Flory? Jsou ale trochu jako Romeo a Julie. On na Béčku a Céčku, ona na Áčku. Ti se na sebe načekají.
„Příští stanice: Muzeum, přestup na linku Cé.“ To víte že jo. Jsem v Praze, tak se musím projít po Václaváku, abych si připadal, že jsem byl v Praze a abych si připomněl, proč to tu nemám rád. „Dobrý den, pane. Nemáte...“ „Promiňte, spěchám do Brna.“ Hustě, narkomani mají pro sebe speciální sanitky. To jsme to dopracovali. Teda v Praze to dopracovali.
„Brno, in padesát“ jak krásně to zní. Buď zdráva, macecho měst. Zase někdy.
Inspirováno návštěvou Prahy, 19. března 2012

neděle 18. března 2012

K vaječné krizi

Ke každé krizi je třeba názor těch, kterých se to týká. Pikova Slepička poskytla exkluzivní komentáře  a zařadila se tak vedle Václava Klause, Bohuslava "Bů" Sobotky nebo 85 leté dámy, která si do drůbežárny v Dyníně jezdí na kole pro dvě slípky jen tak na jídlo.

"Krize s vejci? Spíš mi bude chybět Babula, kotelník s velikým srdcem a bezedným břichem."

"A já prostor neměla?"

"Kde to mám zaškrtnout, když je to anketa?"

Slepička: "Kolik je hodin?" 
Bohuslav Sobotka: "Květáková polívka" 

"Koláčový graf nahrazuje žloutkový, vítězství drůbeže je na dosah!"