Václav Havel byl symbolem éry, ve které jsem prožil prakticky celý svůj dosavadní život. Krátce po tom, co jsem se narodil se stal prezidentem a už od nejranějšího dětství jsem ho tak vnímal jako někoho důstojného, kdo je nad námi a kdo je veliká autorita.
Když jsem byl trochu větší, dostal jsem k narozeninám knížku Uzel pohádek, v níž jsou pohádky za socialismu zakázaných autorů. Nejraději jsem měl havlovy absurdní Pižďuchy. Dokonalou karikaturu režimu, který zakázal Havlovi psát i tak nevinný žánr, jakým je pohádka.
Postupem času se člověk o Havlovi dozvídal více a více. To že byl taky skaut, dokonce ze kterého střediska, že pracoval v pivovaru a jezdil do práce Mercedesem, že má psy, že se podruhé oženil a tak dále a tak dále.
Na gymplu jsem pak měl možnost poznat Havla - dramatika. Nejdříve na inscenaci jeho Vyrozumění v Klicperově divadle. Druhá jeho hra, kterou jsem viděl byli Spiklenci. Inscenaci Chebského divadla jsem viděl v rámci festivalu Čekání na Václava (tuším, že na podzim 2008) opět v Klicperáku. A Václava jsme se tehdy skutečně dočkali. Na představení tehdy totiž dorazil Havel osobně a po představení ochotně podepisoval programy. Slovy Cimrmanovskými: "Vidíte, jak důležité je koupit si v divadle program." (Nemusíte řešit, kam se Vám autor podepíše.) Třetí a doposud poslední setkání s Havlem-dramatikem bylo večer před maturitou, kdy jsem viděl v Besedě Klicperovskou inscenaci Odcházení - divadleního šlágru posledních let - s excelentní Pavlou Tomicovou v roli Ireny.
S Václavem Havlem končí jedna éra světových dějin, doufejme, že začíná nová a lepší - ta kde zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. Na závěr snad jen myšlenka, která mě napadla potom, co jsem si přečetl infoproužek na ČT24. Dnes nás opustil člověk, který pro naši generaci udělal víc, než co může kdokoliv z nás udělat po něm. Děkujeme!
pěkně napsáno :)
OdpovědětVymazat