Doba je nejistá...

...za okny číhá prý tma děsivá

Priessnitz - Drahá, album Zero 2001

Leden se pomalu láme do února, venku je konečně zima jak Buzuluku na nádraží (ale jen v čekárně) a člověk kouká kolem sebe a nestačí se divit. Svět, který zná se nejspíš začíná otřásat v základech a to co by ho dřív nenapadlo ani v těch nejhorších snech se stává realitou. Protestujeme proti ACTA, proti Reformě Vysokých škol, koncepci Krněnské kultury nebo čachrům v Ústavu výpočetní techniky. Chápu že jsou to závažné společenské problémy, ale dokud nebude ve Sněmovně ležet návrh zákona o potírání mladých lidí, všeho co mají rádi a změně některých souvisejících zákonů, tak bychom neměli zapomínat žít. Chodit do hospod a na koncerty, fotit, nakupovat, cestovat, mít se rádi, vařit, přejídat se nedělním obědem od maminky, učit se, pracovat... Takže - žijme a protestujme až potom, co vy na to?

Úryvkem písničky jsem začal a taky skončím:

No a když při volbách nebudu královen krás, 
tož dám si dvě ze sudu na jeden ráz, 
zas bude mi do tance a přestanu klít, 
aspoň zvolím si poslance a budu si žít...

Ivo Jahelka - Volba Miss, album Veselá Revoluce 1990

I still believe...

I do believe

Citát týdne

"Stop in the name of humanity" - Will E. Coyote

"Zastavte ve jménu lidskosti" - Kojot Vilda

O šikovných a nešikovných lidech

Český národ je známý jako národ kutilů co dovedou všechno vyrobit a opravit. Z této sorty se ovšem najde spousta výjimek a já patřím mezi ně. Nikdy jsem neabsolvoval školní předměty typu "dílny".  Solidně ovládat kladivo a kleště jsem se naučil asi někdy kolem maturity. Věčnou připomínkou mé vlastní zručnosti je například jizva od sekery na pravém ukazováčku, pamětníci vzpomenou také na skvělého mravence z drátků nebo placatého medvídka, co je vlastně tuleň. Inu, co byste čekali od člověka co je poloviční inženýr.

Přesto, že nepatřím mezi kutily a zručné jedince kutilský červík ve mě občas zahlodá. Naposledy v sobotu, když jsem zvažoval co s načatým zkouškovým. Přemýšlel jsem jestli si opět nezamodelařit, ale nakonec padnul můj zrak na zánovní LAN switch, který jsem odkoupil od jedné kamarádky, která se stěhovala z kolejí a kterou tímto zdravím. Kdybych ho zapojil, provrtal díru do špajzu, protáhl pár metrů kabelů, nakrimpoval je, tak bych mohl mít internet až v pokoji na stole. To by šlo! Už jsem se viděl jak ležím na břiše s vrtačkou ve špajzu jak horník a dovádím k šílenství sousedy nekonečným vrtáním. Svůj kutilský nápad jsem se rozhodl zkonzultovat s tatínkem. Ten jen pokýval hlavou a že si ty krimpovací kleště v práci teda půjčí.

Druhý den došlo k zásadnímu zvratu v situaci. V tátovi asi zahlodal kutilský červík, který mu připomněl mou šikovnost a nejspíš se mu promítaly katastrofické scénáře s klíčovými slovy "Honza, vrtačka, kabely". Nebudu to natahovat. K vrtací akci nakonec nedošlo a ani nedojde, jelikož jsem dostal pokyn zakoupit radši nějaký dostupný wifi router a přinést tak internet do všech koutů našeho bytu (i do vany, maminko).

Z celého příběhu by mělo asi vyplynout nějaké ponaučení, ale mě nenapadá nic lepšího než to, že manuálně nešikovní lidé se ve světě taky neztratí. Stačí mít ve vašem okolí někoho šikovného, v kom představa vašeho kutilství vyvolá tak silný pud sebezáchovy, že možnou katastrofu v podobě vašeho kutění odvrátí ještě než k ní dojde.

Kutilům zdar!

Pak se má člověk učit...

...když otevře poznámky z přednášky a místo mouder o cestovním ruchu co budou určitě u zkoušky se dozví následující perly a hlody. Znalcům nemusím prozrazovat, kdo je jejich autorem.

O příjezdovém cestovním ruchu v Thajsku:

"Přijede pár Francouzů do Bangkoku a oba jdou do bordelu. Když přijedou Američani – on jde do bordelu a ona na drink. No a když Němci tak Němkyně nakupuje a Němec táhne tašky"

Procvičování místopisu ČR:
- Odkud jsi?
- Z Lysic.
- Konečně někdo z nějaký prdele!

„Difuze není pronikání. Pronikání je třeba sex.“

Pokus vymyslet slogan destinace:
- „Kroměříž - místo, kam se budete rádi vracet“ 
- „Takovejch míst znám 6000 a všechno jsou to hospody“

Metodologie výzkumu provozu přes hraniční přechod v Rumburce:
„Tady si sedněte, já vám budu nosit pivo a pak si budeme z těch celníků dělat srandu.“

„Proč říkáme němcům skopčáci? Protože k nám slezli z kopce.“

Metodologie výzkumu čistoty krajiny:
„Jeden profesor z akademie věd zkoumal ekologickou čistotu krajiny tím, že jezdil po republice na motorce, někam dojel, stáhl kalhoty, vykonal potřebu a pak nad tím stál se stopkama a stopoval, za jak dlouho přiletěj masařky.“

On the road: Žižkov

Praha neboli Cajzl má tu výhodu, že z mého rodiště tam jste autem po dálnici za hodinu (no ono těžko říct jestli to kam dojedete za hodinu je ta opravdová Praha) nebo vlakem za necelé dvě hodiny přímo do centra. Spousta pražáků se po tý naší metropoli taky dokáže ploužit hodinu, než dosáhne kýženého cíle...

Dlouho pro mě byla Praha tím místem, kde budu určitě studovat a kde bude všechno super, ale v poslední době jí vidím především jako turista a celkem mi to vyhovuje. I když vím, kde bych v Praze bydlel, kdybych tam bydlel. Top čtvrti jsou pro mě Žižkov, Dejvice a Letná. Původně jsem chtěl napsat něco nepěkného o Praze jako celku, ale myslím, že malý pomníček Žižkovu bude lepší!

K Žižkovu se mi totiž váže řada pěkných vzpomínek - především na vůdcovky a následné výpravy do klubovny u Křízku. Čtvrť má pro mě určité kouzlo v tom jak je rozmanitá a tím, že je tu poměrně klídek. To kouzlo Žižkova myslím pěkně vystihuje Sto Zvířat v písni, která by se měla stát žižkovskou hymnou. Vůbec kultura tu žije - Priessnitz tu rádi vystupují v Akropoli (nahráli tu skvělý koncert s Jesenickým děstským smyčcovým orchestrem) a sídlí tu Divadlo Járy Cimrmana. Nesmrtelný pomník Žižkovské republice vystavěli také Vlastimil Rada s Jaroslavem Žákem ve své Bohatýrské Trilogii.

Zapomínat nesmím ani na poetiku Olšanských hřbitovů, kde mi už před více jak 70 lety uchystali, jak říká Motáček, "postýlku".

 

Další místo, které je k Žižkovu patří je místní vysílač s miminky a hřbitůvek pod ním o kterém se moc nemluví, místo je to ale určitě zajímavé.

Žižkov za návštěvu prostě stojí!

S čistou hlavou do nového roku

K začátku roku patří tradice. Postupem let jsem si vytvořil jednu vlastní a neobvyklou, kterou jsem si celkem oblíbil a hodlám ji praktikovat nejspíš i v dalších letech. Jde o návrat domů na ránem s čistou hlavou. Poprvé to byl výraz určité zoufalosti. 

Když jsme vítali rok 2007, bylo na statku boží dopuštění a nebylo místo, kam by si někdo neodložil obsah zkaženého žaludku. Pamětliv výroku Marge Simpsonové v roli dánské královny jsem se rozhodl zmizet. Mou záchranou se stal první ranní vlak jedoucí kolem šesté ráno z nedalekých Očelic. Cesta vede přes pole, tu noc padal sníh s deštěm a kdo ví čím vším. Bláto na cestě a pak na botách a kalhotech, ale špína mizela z hlavy, mozek pracoval a bylo to fajn. Všechny problémy odplouvaly s deštěm a než jsem přišel na nádraží, připadal jsem si neskutečně šťastný. A podobně to bylo i v dalších letech.

Poté co jakýmsi zvláštním způsobem přišel rok 2009 jsem absolvoval noční cestu za volantem podhůřím Jizerek a Krkonoš. Nezapomenutelná jízda za podpory Šmoulů a Nohavici, sníh se sypal a sypal a sypače teprve vyjížděly na silnici.

Vítání roku 2010 bylo poklidné, po dlouhé době v Hradci a kdybych věděl, že bude takové počasí, klidně jsem jel k Tuleňům na kole.

Rok 2011 mě v prvních svých hodinách zastihl v zástěře s tácem skleniček, posléze za pípou a nakonec v prvním vlaku z Křižanovic do Brna.

Při plánování Silvestra 2012 jsem tradici chtěl dodržet, částečně jsem k tomu byl nucen i okolnostmi (za 15 hodin mám první letošní zkoušku a momentálně se na ni pilně učím :-) ). Cesta na první vlak z Raškova do Hanušovic tudíž byla jasná volba. Křupající sníh, mlžně šedivý úsvit v lese u Nového Hradu, vzpomínky na srpnové putování na stejném místě a potom cesta k Brnu (o které jsem už psal)

Ty chvíle kdy se člověk vrací v první den roku domů a kdy má pocit že začíná něco nového, zajímavého je škoda kazit si pocitem kdy v hlavě buší permoníci, v žaludku probíhají reakce nejodpornějšího charakteru a rovnováha je velmi vzdáleným pojmem. Snad mi ten dobrý pocit z nového roku vydrží po celý rok a rok příští přivítám opět s čistou hlavou.

Jak na nový rok...

...tak po celý rok? Kéž by to vydrželo mému oblíbenému monopolnímu dopravci. V rámci své novoroční tradice (vracet se nad ránem s čistou hlavou) jsem si po dlouhé době připadal jako vážený zákazník. Proč?

1) Exkluzivně pro mě vypravily české dráhy osobní vlak 3657. Minimálně v úseku Raškov - Hanušovice jsem byl jediný cestující. O mé blaho pečovali dva strojvedoucí a jedna vlakvedoucí. To vše za 7 Kč! Není to skvělý vstup do nového roku?

Souprava vlaku 3657 po příjezdu do Hanušovic, 1. ledna 2012

2) Návazný rychlík 900 Praděd byl kompletně humanizovaný - tzn. žádná koženka! Navíc oproti zprávám o netekoucí vodě v něm voda tekla, záchod byl jako ze škatulky, byl tam i hajzlpapír, mýdlo a utěrky. A pak že to nejde! Jen houšť! To že jsem měl celé kupé pro sebe z Hanušovic až do Brna beru od drah jako příjemný bonus. Ještě jeden bonus tam byl, ale o tom třeba jindy.

PF 2012 - ještě jedno