On the road: Žižkov

Praha neboli Cajzl má tu výhodu, že z mého rodiště tam jste autem po dálnici za hodinu (no ono těžko říct jestli to kam dojedete za hodinu je ta opravdová Praha) nebo vlakem za necelé dvě hodiny přímo do centra. Spousta pražáků se po tý naší metropoli taky dokáže ploužit hodinu, než dosáhne kýženého cíle...

Dlouho pro mě byla Praha tím místem, kde budu určitě studovat a kde bude všechno super, ale v poslední době jí vidím především jako turista a celkem mi to vyhovuje. I když vím, kde bych v Praze bydlel, kdybych tam bydlel. Top čtvrti jsou pro mě Žižkov, Dejvice a Letná. Původně jsem chtěl napsat něco nepěkného o Praze jako celku, ale myslím, že malý pomníček Žižkovu bude lepší!

K Žižkovu se mi totiž váže řada pěkných vzpomínek - především na vůdcovky a následné výpravy do klubovny u Křízku. Čtvrť má pro mě určité kouzlo v tom jak je rozmanitá a tím, že je tu poměrně klídek. To kouzlo Žižkova myslím pěkně vystihuje Sto Zvířat v písni, která by se měla stát žižkovskou hymnou. Vůbec kultura tu žije - Priessnitz tu rádi vystupují v Akropoli (nahráli tu skvělý koncert s Jesenickým děstským smyčcovým orchestrem) a sídlí tu Divadlo Járy Cimrmana. Nesmrtelný pomník Žižkovské republice vystavěli také Vlastimil Rada s Jaroslavem Žákem ve své Bohatýrské Trilogii.

Zapomínat nesmím ani na poetiku Olšanských hřbitovů, kde mi už před více jak 70 lety uchystali, jak říká Motáček, "postýlku".

 

Další místo, které je k Žižkovu patří je místní vysílač s miminky a hřbitůvek pod ním o kterém se moc nemluví, místo je to ale určitě zajímavé.

Žižkov za návštěvu prostě stojí!