Eurotrip: Přípravy

Díky štědrosti Evropské unie se mi dostalo možnosti vycestovat na týden do evropských metropolí - Štrasburku, Bruselu a Frankfurtu nad Mohanem. Respektive se mi této možnosti dostane. Odjíždíme v pondělí a mě chytá cestovatelská horečka a těšení. Ve Štrasburku jsem už byl před šesti lety (to to letí) se školou a líbilo se mi tam. Brusel mě zajímá z možného kariérního hlediska a Frankfurt je prý taky gut.

Nejdřív jsem si vymyslel, že na FSS v knihovně budou mít určitě průvodce po všech městech (a zarytě o tom přesvědčoval Toma). Našli jsme jen průvodce pro Bruselu, ale mimo katalog se mi povedlo najít super skládací mapy všech tří metropolí. Jak turistické.

Malá Francie - štrasburská oblíbená památka na mojí fotce z roku 2007

Následovalo hledání kešek ve zmíněných metropolích poblíž hotelů a institucí. Štrasburk se ukázal jako ráj kačerů. Spousta kešek všech druhů - pro uspěchaného návštěvníka je dost obyčejných, ale slibujících především hezké výhledy. Centrum Bruselu toho moc nenabízí a místní kešky ani nejsou moc propracované a nápadité (teda...jejich listingy). Frankfurt je vůči hledačům pokladů štědřejší než belgická metropole, ale jen pokud se vybaví skvělou znalostí němčiny. Šajze. Zajímalo by mě, kolik se mi povede krabiček odlovit. Cíl je aspoň jedna v každém městě.

Katedrála ve Štrasburku (duben 2007)

Jelikož žijeme v moderní době, nedalo mi to a zkusil si průvodce vygooglit a povedlo se. Narazil jsem na zajímavou stránku ArrivalGuides. Nejenže není přeplácaná reklamou, ale nabízí zadarmo PDF průvodce po asi 400 místech. V každém cca 15-stránkovém souboru jsou základní informace a mapka. Větší překvapení bylo, že tihle průvodci jsou k dispozici i jako off-line aplikace pro Android. Chvíli jsem přemýšlel, jestli nesním, ale aplikace funguje, na mém čínatabletu běží svižně a v off-line režimu nabízí i interaktivní mapy. Čekám, kdy se objeví nějaký háček - pravděpodobně jakmile usednu v pondělí v 8:00 do autobusu.

P.S.: ArrivalGuides mi doporučilo zajímavý podnik ve Štrasburku. "Academie de la biere" neboli "Akademie piva". Nemohla by nám ta Unie proplatit vzdělání i v tomto oboru? Vyšlo by to levně - v pondělí budou točená piva až do 21h jen za €5,50!

Dopravní koumáci zase útočí!

Dneska jsem si přečetl článek na idnesu o tom, že se v mém rodném kraji zavedou čipové karty v Integrované dopravě IREDO. Vymoženost 21. století, bez které by to nešlo. Kdo nebude mít kartu bude jezdit dráž. Kde jsem to jen zažil? Aha! Vlastně v Hradci. Taky tu jsou čipové karty. Kdo nemá a nechce používat SMS jízdenku zaplatí za jízdu s přestupem 30 Kč.

A teď zásadní otázka: Bude karta IREDO fungovat v městských autobusech v Hradci? No jistě že ne! A tím narážíme na zásadní problém celého toho super systému IREDO. Měl by integrovat všechny druhy dopravy a začít tou městskou. Na Jižní Moravě to funguje skvěle - i bez čipových karet.

Takové zamyšlení při pondělku

Zítra mám zkoušku z makra dvojky. Ideální čas na to odkládání učení, kterému se dřív říkalo flákání a dnes se mu říká prokrastinace. Prý mám něco napsat na blog, říkala didi. Třeba o tom, že Minská a Horova jsou pěknej tankodrom a zaparkovat v šest večer v okolí Jugoslávské je otázkou štěstí a pevných nervů. To ale každej ví.

V blízkém okolí (ať už sociálně nebo geograficky) se spousta lidí dala do podnikání, budování kariéry nebo podobných záležitostí. Co dělám já?

Chystám tábor. 

Je to věc, která se mi po započítání všech nákladů obětované příležitosti těžce nevyplácí. Mohl bych vydělávat bambiliony na super brigádách ve společnostech zvučných jmen. Ty tři týdny a tři dny pro mě ale mají mnohem větší hodnotu než to, co bych si vydělal. 

Vidět prázdnou louku. Nakládat traktor. Vařit kotlík. Somrovat řízky. Vědět kdo je s kým ve stanu a družině dřív, než se to dozví oni sami. Usínat za šumění potoka. Plážička. Sledovat překvapené tváře. Králičák. Táboráky. Tajně fandit jedné družině. Dvoudeňák. Přežrat se plňenou paprikou. Na chvíli z toho vypadnout. Velkolepé finále. Nakládat traktor. Vidět prázdnou louku...

Možná se mi to někdy vrátí jako bumerang, možná velmi brzo. V tu chvíli si ale vzpomenu, že to úsilí stálo, stojí a bude vždycky za to. Tábor mi nikdy nepřinese peníze. Přinese mi zážitky, zkušenosti a vzpomínky, které jsou na celý život.

Sakra jak já se těším!

On the road: Dlouhé Stráně

Dlouhé Stráně nejsou jen tak obyčejný kopec v Jeseníkách. Jak asi víte, nachází se tu přečerpávací vodní elektrárna. V kopci jsou trubky, kterými se voda přepouští z jedné přehrady do druhé, aby se spotřebovala nebo vyrobila elektřina. Technické detaily se dozvíte na exkurzi - detaily najdete na speciálním webu.

 

Dolní nádrž - květen 2013

Dolní nádrž - červenec 2009

Na Dlouhých Stráních jsem byl už třikrát a ač se může zdát, že je to pokaždé stejné, není to tak. Poprvé (v červenci 2005 tuším) jsme k elektrárně šlapali pěšky z nádraží v Koutech. Ani ne sedm kilometrů. Jenže po silnici a v nesnesitelném vedru. Není divu, že odborný výklad v kinosále většina z nás prospala. Na dalších 16 kilometrů k horní nádrži nebyl tehdy čas, proto jsme se vydali zpět do Koutů pěšky a jen tak tak stihli vlak.

Strojovna - červenec 2009

Strojovna - květen 2013

Druhá (taktéž táborová návštěva) proběhla v roce 2009. Tentokráte autobusem pana Vokurky a dostali jsme se i nahoru. Za průvodce nám byl přidělen stařeček, který se na stavbě údajně podílel a měl nezapomenutelný přízvuk. Už cesta nahoru byla zážitek a výhledy nahoře ještě lepší. Jako u moře. Třináctsetpadesát metrů nad mořem.

Červenec 2009 na horní nádrži

 Pohledy na Praděd v roce 2013 (nahoře) a v roce 2009 (dole)

 2009 vs. 2013

Do třetice všeho dobrého jsem se na největší div naší republiky podíval v květnu 2013. Zvýšil jsem tak svoji konkurenceschopnost v podmínkách znalostní ekonomiky. Poprvé jsem viděl (a hlavně slyšel) elektrárnu v chodu. Díky rozmachu soláru a větrných elektráren je i přes den v síti přebytek energie, kterou využívá elektrárna k čerpání, dříve se čerpalo jen v noci. Přidám i jeden technický detail: dolní nádrž má prý obsah takový, že to odpovídá veškerému alkoholu, který se vypil na stavbě.

Víc vody tu bylo v roce 2009 (hladina 1348 m n.m.) - květen 2013 "jen" 1346 m n.m.

Tenhle kout Jeseníků stojí za návštěvu - navíc se prý dá v Koutech půjčit koloběžka, lanovka vás vyveze na blízkou Medvědí horu a pak už je to prý jen kochání se a super sjezd. Takže příště na koloběžce?

Na závěr ještě video s hukotem:

Humus, Hrůza, Heršpice

Jak možná víte, už od června loňského roku je mým přechodným bydlištěm malebná víska, která je již téměř sto let součástí Brna. Horní Heršpice. Pro podrobné seznámení doporučuji tento iHyiho blog. Bydlení tu má své výhody (třeba nová Vietnamská večerka, která má otevřeno skoro furt) i nevýhody (spoustu lidí neví, kde jsou Horní Heršpice).

Včerejší den a dnešní noc mě ale rozpálily do běla jako pověstnou hospodu Hrbatý Hrozen.

Jelikož brněnští školáci mají tento týden Jarní prázdniny, nese to s sebou nutné úpravy jízdních řádů MHD. Po nedávné úpravě se do Heršpic dá dostat celkem pěkně čtyřmi linkami (49, 50, 59 a 509). Z Heršpic ale už jen dvěma (49 a 50). Teď si představte, že hustě sněží, je po jedné hodině odpolední, vyrazíte z domu do práce, nedoběhnete čtyřicetdevítku, protože za chvíli pojede další, je přeci pracovní den, dojdete na zastávku a tam jízdní řády zvěstují radostnou novinu:

 

Dalšího autobusu se dočkáte za 20 minut, protože oba jedou současně. Za 20 minut se z Heršpic dá pohodlně dostat MHD na Hlavní nádraží (s přestupem v Komárově) nebo do Komárova dojít pěšky a ještě se kochat ovečkama na Jižanském dvorku. Do změny jízdních řádů tu býval vzorný proklad obou linek (po 5, 10, maximálně 20 minutách se obě linky střídaly). Někdo zjevně myslel.

A víte co je na téhle autobusové situaci nejlepší? Když vás ve vánici, v půli cesty do Komárova mine o deset minut zpožděná padesátka.

Divácky atraktivnější je ale můj zážitek z koupelny. Chápu, že pokud sdílí jednu koupelnu cca 7 lidí (4 kluci a 3 holky), je těžké tam udržet pořádek. To ale neomlouvá:

• dlouhé vlasy všude (na sprše, ve vaničce, ve výlevce, na MÉM ručníku, na klice...)
• louži vody v místě, kam se dá ta voda dostat snad jen tím, že natáhnu sprchu a pustím vodu tím směrem
• rozpatlanou špínu po podlaze (podobný s*anec jsem viděl snad jen na ConCordii, když tři dny v kuse lilo a tábořiště se proměnilo v jedno velké bahniště)

A co je na tom nejsmutnější? To, že míra bordelu roste exponenciálně v závislosti na 

• počtu holek, které se tu vyskytují
• blížícím se čtvrtku, kdy dochází uklizečka

Děkuji vám za pozornost.

Howgh.

P.S.: Koupelnové bordelářky podezírám i z toho, že napsaly ty jízdní řády.

Předvolební dokumentární okénko

Máme po prvním kole prezidentských voleb, které dopadlo jinak než se tu půl roku očekávalo. Do druhého kola postupují dva mimořádně silní kandidáti. Jejich prohlášení a názorů jsme viděli spoustu. Na internetu jsou dostupné dva dokumenty, kde nám jak Miloš Zeman, tak Karel Schwarzenberg nastavují svou lidskou tvář. Udělejte si tak dvě hodinky čas a mrkněte se na ně.

První, celkem známý je k dispozici zde a jmenuje se výmluvně Miloš Zeman - nekrolog politka a oslava Vysočiny. Autorem je Robert Sedláček. Vidíme v něm spokojeného důchodce, který si užívá léto na Vysočině, pokuřuje fajfku, čte si knížky a hýří citáty klasiků.

Druhý dokument, jehož autorem je Břetislav Rychlík (skautským jménem Rychlonožka) má trošku děsivý název Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde!, ale přibližuje život současného ministra zahraničí a jeho rodiny (zejména otce, velikého vlastence) skutečně zblízka.

Seznámili jste se s kandidáty? Ano? Tak si opět udělejte hodinku čas a podívejte se na třetí dokument  (alternativní link zde) natočený podle knihy Erika Taberyho Vládneme, nerušit. Přenese vás do doby Opoziční smlouvy - tedy let 1998-2002, kdy si současný prezident a jeho kýžený nástupce rozdělili moc ve státě a dopustili bujení korupce a klientelismu se kterým se potýkáme dodnes. První vlnou odporu proti praktikám opoziční smlouvy byla Dřevíčská výzva, pojmenovaná po zámečku Dřevíč, kde žije Karel Schwarzenberg. K zámečku obrací slova i Miloš Zeman, který vzkazuje Karlu Schwarzenbergovi (a potažmo všem občanům), že politika se dělá v podhradí a v podzámčí - dalo by se říci v šedé zóně, pryč od zraků zvědavců.

Pokud tedy někdo odmítá Karla Schwarzenberga jako prezidenta s tím, že představuje současnou  asociální vládu, schvaluje tím někoho za jehož vlády bylo cílem politiků napakovat si kapsy, jehož ministři by uvítali vraždy novinářů a jehož spojenci pohrdali voliči a ještě se jim smáli do očí.

Volím Karla.

P.S.: Důvodů proč volit Karla je mnohem víc  - například to, že Zeman mi v poslední době až příliš připomíná Klementa Gottwalda nebo to, že zámek v Lánech - letní sídlo prezidentů patřil řadu let Fürstenberkům  - rodu z nějž pocházela matka Karla Schwarzenberga.

PF 2013