Zápisky mladého demonstranta

Tak jsem si byl dnes pokojně zademonstrovat a akce měla ohlas. Oproti původnímu předpokladu se jí zúčastnilo přes 6 000 brněnských studentů, což není rozhodně málo. Davem zněla různá hesla, ke kterým si dovolím malý komentář.

"Nečas přejde"

Komentář k počasí, které v Brně panovalo, ale i k předsedovi vlády. Jediný slogan, který mi prostě nešel přes pysk. Mám pocit, že Nečas řekl že se s akademiky na víkend někam zavře a vymyslí jak to udělají jinak. Zatím se bohužel nestalo.

"Dobeše do koše"

V roce 1989 se házel do koše Milouš a povedlo se. Směšný aparátčík, měl alespoň tolik rozumu, aby poslechl, co mu lidi říkají, odstoupil z funkcí a šel do háje. Dobeš se nikam nechystá, což ho v mých očích dělá horšího než kovaného komunistu Jakeše.

"Dobeš to zvoral"

Za dvě písmenka ve slově "TO" se vejde: testování žáků 5. a 9. tříd, státní maturity, ve kterých je jen bordel, reforma vysokých škol, zastavené miliardy z evropských fondů, pochybné projekty, které přinesou jen prachy pochybným firmám, fiasko v hodnocení OECD...

"Klaus se bojí"

Prezident republiky, profesor Václav Klaus je opravdu, ale opravdu rozhořčen studentskými protesty a proto ruší zítřejší návštěvu Brna. Neplačte, sami jste si to zavinili. Taky si pan profesor nedá za trest po obědě viržínko a nepustí se na krok z Hradu.

Motivační dopis

Vážený budoucí zaměstnavateli,

předem mého motivačního dopisu, vezměte prosím na vědomí, že se nejedná o běžný motivační dopis, kterých Vaše personální oddělení jistě zpracovává desítky až stovky. Jedná se totiž o upřímný motivační dopis, kterých si myslím nedostáváte mnoho.

Do výběrového řízení na libovolnou pozici na poloviční úvazek ve Vaší firmě jsem se přihlásil, protože chci pracovat. Přijde mi totiž normální, že člověk by měl pracovat, když může. Proč jsem si vybral Vaši firmu? Velmi pravděpodobně proto, že jsem narazil na Váš inzerát a zaujal mě. Rozhodně nemůžu tvrdit, že jsem vždy pro Vaši firmu toužil pracovat, ale je zde příležitost a té bych se rád chopil. Nejsem milá prsatá blondýna, která bude hýřit na pohovoru falešným úsměvem, ani nabušený borec, který už se ohlíží po ředitelské kanceláři. Jsem kluk, kterého potkáte na ulici a možná si ho ani nevšimnete. Pravděpodobně jsem na podobné pracovní pozici nikdy nepracoval, ale kde mám získat praxi, když ji každý na obdobné pozice jen vyžaduje? Pokud o mě něco chcete vědět, přečtěte si životopis a klidně mi napište nebo zavolejte.

Doufám, že Vás můj dopis zaujal a že Vám budu stát alespoň za upřímnou odpověď, kde se dozvím, proč jste se rozhodli upřednostnit jiného kandidáta.

s pozdravem

Jan Holoubek

Děkujeme že čekáte

...a že se sebou necháte jednat jako se substrátem, aneb další pokračování filipiky proti monopolnímu železničnímu dopravci. Tentokráte o zpožděních.

Pominu-li páteční hodinové čekání ve Staré Pace, v čekárně, která smrděla jak záchody v hospodě páté cenové kategorie (a někteří cestující proto dobrovolně čekali v desetistupňovém mrazu před budovou), zažil jsem dnes moc pěknou cestu do Brna, která mě přivedla na zamyšlení nad odškodněním cestujících, kterým se občas dráhy rády pochlubí.

Nejprve necháme promluvit drážní stránky (zdroj):

Jaké odškodnění dostanete?

• 25 % z ceny jízdenky, pokud celková cena jízdného pro jednosměrnou cestu pro jednoho cestujícího činí nejméně 400 Kč při zpoždění 60 až 119 minut

• 50 % z ceny jízdenky, pokud celková cena jízdného pro jednosměrnou cestu pro jednoho cestujícího činí nejméně 200 Kč při zpoždění 120 a více minut

Tolik ČD, teď si to spočítáme. Podle ceníku 1 musí běžný cestující urazit vlakem Českých Drah alespoň 310 kilometrů, aby projel 400 Kč. Při cestě z Prahy je to zhruba vzdálenost do Polomi na Severní Moravě (311 km, cca 3 hodiny 15 minut po koridoru) nebo z Brna do Liberce (312 km, 5 hodin 15 minut nejprve koženkovým rychlíkem, následně motorákem, případně třikrát přesedat). Jenže se bavíme o cestujícím, který nemá žádnou slevu na služby ČD. 

Pokud vlastní takový cestující dráhami propagovanou IN-kartu a má aplikaci IN-25, musí se vydat alespoň na 416 kilometrů dlouhou cestu. Tak daleko je z Prahy do Bocanovic na Těšínsku (předposlední stanice před hranicí se Slovenskem, minimálně 4,5 hodiny ve vlaku, použijete-li Pendolino) nebo z Brna do Třebušic u Mostu (5 a půl hodiny ve vlaku, minimálně 2 přestupy).

S kartou IN-50, která stojí na rok 2.990 Kč a opravňuje Vás k cestám za poloviční ceny, musíte tudíž urazit dvojnásobek toho co běžný cestující, abyste vůbec mohli po cestě počítat s nějakým odškodněním. Tj. podle propočtů je to 620 kilometrů - zhruba vzdálenost z Chebu do Bohumína. Nějakým záhadným způsobem ale online kalkulačka jízdného neumí za jízdenku se slevou IN-50 napočítat více jak 383 korun. Tím pádem nemáte při cestě přes celou republiku, která i s pendolínem trvá minimálně 7 hodin a zpoždění, které dosáhne skoro 2 hodin nárok na nic. Majitelé zákaznické karty, kteří by se měli cítit jako preferovaní zákazníci tedy v konečném důsledku ostrouhají.

Většina zpoždění, která nejvíce otravují lidem život ovšem nepřesáhne půl hodiny a rozhodně se nekoná na dálkových trasách. Příklad z dnešního rána. Spojení Hradce Králové a Pardubic zajišťují kolem 7 hodiny ranní rychlík a spěšný vlak, jedoucí asi ve 20 minutovém intervalu. Rychlík 70 minut zpoždění, spěšňák 20. Rozvázané přípoje, studenti přijíždějící pozdě do školy, pasažéři ze dvou spojů namačkaní do dvou vagónů. Takových situací se denně stává jistě mnoho a myslíte že ČD někoho odškodní? Děkujeme, že jezdíte s námi.

Mimochodem - proč České Dráhy nemají oficiální profil na Twitteru? Protože by se na sebe nic hezkého nedozvěděly. Při dnešní cestě jsem zpožděným spěšňákem dojel z Hradce do Opatovic, kde se vlak zastavil a vypnul motor. Tož jsem si postěžoval na Twitteru s hastagem #ceskedrahy. Asi o minutu později jsme byli z vlaku vystoupeni, že prý "zamrznul kompresor". Pokud máme líh, můžeme to zkusit opravit, pokud ne, musíme si přestoupit do osobáku. Sbohem ECčko, sbohem včasný příjezde do Brna - ještě že jsem jel o dvě hodiny dřív než jsem skutečně potřeboval. Ale zpět k twitteru, po kliknutí na zmíněný hastag vyjede asi takový obrázek:

Za všechny tyto lidi opět vzkazuji děkujícím drahám: Není zač!

P.S.: To, že ve vlaku Eurocity najdu funkční záchod až na pátý pokus je taky pěkná vizitka.

Mimo mísu?

Spojené státy prožily v neděli jeden z nejdůležitějších svátků celého roku. Nejsou to ani Vánoce, ani opožděná oslava Hromnic (Groundhog Day), ale finále tamní fotbalové ligy zvané Super Bowl. Když si název celé přeložíme, zjistíme, že je to Super Mísa. Celá země se zastavuje kvůli Super Míse? No to asi něco málo o americké kultuře vypovídá.

Celý fenomén je ale zajímavý především z hlediska marketingu. Televizní reklamy během Super Bowlu (jakkoliv ztrácejí reklamy v televizi dominantní pozici mezi marketingovými nástroji) jsou prostě klíčovým marketingovým tahem pro firmy působící na americkém trhu. 

Například KIA se předvedla s reklamou, která splnila své zadání naprosto dokonale: "Prodejte průměrnému Američanovi naše auto!"

V minulých letech zmítala Amerikou hospodářská krize, která postihla především automobilky. Bylo to znát i na reklamách - počet reklam na auta klesl na minimum a objevila se například reklama na server monster.com, který zprostředkovává hledání práce. Nyní to vypadá, že krize odezněla a v Detroitu, hlavním městě motorů, jsou opět připraveni chrlit pravá americká auta pro pravé vlastence a drsňáky. A aby to bylo všem jasné, řekne to sám Clint Eastwood:

Existuje ale jeden důvod, proč jsem se na Super Bowl těšil i já, ač netuším, které týmy vlastně proti sobě hrály a je mi fotbal (jakýkoliv) u zadní části těla. Jimmy Kimmel, moderátor jedné americké talkshow, po úspěchu výzev, kdy nabádal rodiče aby svým dětem snědli Halloweenské sladkosti nebo dali příšerný dárek na Vánoce a reakci dali na YouTube, přišel s Jimmy s výzvou, aby kdokoliv odpojil televizi během napínavého zápasu. A takto vypadá výsledek:

Vůbec by nebylo na škodu, aby někdo vyzkoušel něco podobného u nás, třeba během mistrovství světa v hokeji. Obávám se, že následky by nebyly tak mírné jako ve Státech (podle JK nebyl nikdo zabit, hospitalizováno bylo 30 lidí). U nás by pravděpodobně došlo k zničení zařízení hospod a pouličním bouřím...

Na závěr ještě poděkování Twitteru, chlapcům z TopGearu, kteří mají na svých stránkách více odkazů na autoreklamy ze Superbowlu a taky panu Boháčkovi, že nám do Course Packet v angličtině dal poučné články o americké kultuře reklam.