Život na staveništi

Každá životní etapa začíná nenápadně. Jednoho dubnového rána jsem se probudil a zjistil, že bydlím na staveništi. Dva maníci se sbíječkou rozbíjeli betonovou skruž. O pár dní později vyrostlo lešení, na barák se začal lepit polystyrén a já si mohl pomalu psát deníček...

Pátek 
7:45
vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz (kladka na lešení, kterou se tahají nahoru balíky polystyrenu)
7:50
vrríí vríí vríí (míchací nástavec na vrtačce)
8:00
křáp cink křáp cink křáp cink (kladivo na traverzu)
11:00
hrobové ticho
18:00
zvědavé pohledy Východniarů a patlání mřížky kolem rohů


Sobota

7:45
vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz

7:50
vrríí vríí vríí
7:59

8:00
křáp cink křáp cink křáp cink

11:00
hrobové ticho
13:00



vrz vrz vrrz vrrz vrz vrz vrrz vrrz vrz vrz vrrz vrrz vrz vrz vrrz vrrz (nová melodie kladky)




Neděle

7:45

vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrríí vríí vríí křáp cink křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrríí vríí  vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vríí křáp cink křáp cink křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrríí vríí vríí křáp cink křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz křáp cink křáp cink vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrríí vríí  vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vríí křáp cink křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrríí vríí vríí křáp cink křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz křáp cink vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vrríí vríí  vrz vrz vrrz vrz vrz vrrz vríí křáp cink křáp cink křáp cink

7:46

2x: ! * # grr pf !!! *****!* PROČ?

8:00
křáp cink křáp cink křáp cink

11:00
hrobové ticho


Pondělí
0:47

8:30

hrobové ticho

Věnováno statečným dělníkům co právě za oknem patlají lepidlo na polystyrén.

Májové dny lákají ven...

Zápisky z metra

„Ukončete prosím nástup, dveře se zavírají“, ozve se z reproduktorů, metro se rozjede, chvilku vrže skoro jako jednička v esíčku u Výstaviště, ale za chvíli nenávratně mizí pod zemí a hučí tunelem. Směrem k centru lidí přibývá, skoro všichni mají jednu věc společnou. Vytrvale se mračí a prohlíží si podlahu. Že by na ní bylo něco zajímavého? Nic.

„Flora.“ Asi jsem zvrácenej, ale proč ještě žádný umělec nepřejmenoval tuhle stanici metra na Defloru? Už vím, za takové věci se u nás zavírá.

„Příští stanice: Jiřího z Poděbrad“ Hlavou mi zní akordy písničky o lásce kluka z Bulovky a trafikantky. Proč jí tu nehrají? Třeba by se lidi víc usmívali.

„Náměstí Míru.“ Vida, taky deska a nakonec celkem dobrá. Znalci metra vědí, že hlouběji už člověk nemůže klesnout. Odsud je to jen nahoru. A konečně se někdo zasmál! Dvě dámy, pravděpodobně mamka s dcerou si rozhodně mají co říct a mají očividně dobrou náladu. To jsou v Praze jediné?

„Můstek, přestupní stanice.“ Lidí přibývá, ale všude je ticho. Podlaha je zjevně čím dál zajímavější.

„Příští stanice: Karlovo náměstí“ Hurá, přistoupila slečna s knížkou a jedna s Kindlem a borec, co čte 1984. Metro přeje čtenářům. A není tu signál. Jak s tím ti pražští prohlížeči podlahy dokážou žít?

„Jinonice.“ Kdyby si mě nezískala metropole pod Špilberkem, asi bych tu vystupoval a kráčel do školy. Nejdu. Moje je na Lipové. Dobře jsem si vybral. Jak dlouho jsem sem vlastně jel? Kde jsou hodiny? Nejsou! Že by ve vozech metra byl čas jen podružnou veličinou? Světlo! Paneláky! Už tam budu? Začíná to být vopruz. A ještě mě čeká cesta zpět.

„Zličín, konečná stanice, prosíme vystupte.“ Konečně!

„Ukončete prosím nástup, dveře se zavírají“ Mám dejá-vu? Ne. Tohle je jiná hlasatelka, tak jedem. Nad námi tepe město a metro ho drží pohromadě jako páteř, na kterou se upínají jednotlivé orgány. Paneláky, obchoďáky, továrny, školy a fabriky. Vzpomínky a myšlenky.

„Anděl.“ Tady by se taky uživila umělecká vložka. Pojďte, vždyť tu písničku znáte, je od Kryla. Taky se tu ztratil Kolja. Co přemluvit Zdeňka Svěráka, aby namluvil do metra své hlášení v ruském jazyce? Jurinová je nuda. Na Florenc s ní nevydržím. Vida, není Florenc manžel od Flory? Jsou ale trochu jako Romeo a Julie. On na Béčku a Céčku, ona na Áčku. Ti se na sebe načekají.

„Příští stanice: Muzeum, přestup na linku Cé.“ To víte že jo. Jsem v Praze, tak se musím projít po Václaváku, abych si připadal, že jsem byl v Praze a abych si připomněl, proč to tu nemám rád. „Dobrý den, pane. Nemáte...“ „Promiňte, spěchám do Brna.“ Hustě, narkomani mají pro sebe speciální sanitky. To jsme to dopracovali. Teda v Praze to dopracovali.

„Brno, in padesát“ jak krásně to zní. Buď zdráva, macecho měst. Zase někdy.

Inspirováno návštěvou Prahy, 19. března 2012

K vaječné krizi

Ke každé krizi je třeba názor těch, kterých se to týká. Pikova Slepička poskytla exkluzivní komentáře  a zařadila se tak vedle Václava Klause, Bohuslava "Bů" Sobotky nebo 85 leté dámy, která si do drůbežárny v Dyníně jezdí na kole pro dvě slípky jen tak na jídlo.

"Krize s vejci? Spíš mi bude chybět Babula, kotelník s velikým srdcem a bezedným břichem."

"A já prostor neměla?"

"Kde to mám zaškrtnout, když je to anketa?"

Slepička: "Kolik je hodin?" 

Bohuslav Sobotka: "Květáková polívka" 

"Koláčový graf nahrazuje žloutkový, vítězství drůbeže je na dosah!"

Zápisky mladého demonstranta

Tak jsem si byl dnes pokojně zademonstrovat a akce měla ohlas. Oproti původnímu předpokladu se jí zúčastnilo přes 6 000 brněnských studentů, což není rozhodně málo. Davem zněla různá hesla, ke kterým si dovolím malý komentář.

"Nečas přejde"

Komentář k počasí, které v Brně panovalo, ale i k předsedovi vlády. Jediný slogan, který mi prostě nešel přes pysk. Mám pocit, že Nečas řekl že se s akademiky na víkend někam zavře a vymyslí jak to udělají jinak. Zatím se bohužel nestalo.

"Dobeše do koše"

V roce 1989 se házel do koše Milouš a povedlo se. Směšný aparátčík, měl alespoň tolik rozumu, aby poslechl, co mu lidi říkají, odstoupil z funkcí a šel do háje. Dobeš se nikam nechystá, což ho v mých očích dělá horšího než kovaného komunistu Jakeše.

"Dobeš to zvoral"

Za dvě písmenka ve slově "TO" se vejde: testování žáků 5. a 9. tříd, státní maturity, ve kterých je jen bordel, reforma vysokých škol, zastavené miliardy z evropských fondů, pochybné projekty, které přinesou jen prachy pochybným firmám, fiasko v hodnocení OECD...

"Klaus se bojí"

Prezident republiky, profesor Václav Klaus je opravdu, ale opravdu rozhořčen studentskými protesty a proto ruší zítřejší návštěvu Brna. Neplačte, sami jste si to zavinili. Taky si pan profesor nedá za trest po obědě viržínko a nepustí se na krok z Hradu.

Motivační dopis

Vážený budoucí zaměstnavateli,

předem mého motivačního dopisu, vezměte prosím na vědomí, že se nejedná o běžný motivační dopis, kterých Vaše personální oddělení jistě zpracovává desítky až stovky. Jedná se totiž o upřímný motivační dopis, kterých si myslím nedostáváte mnoho.

Do výběrového řízení na libovolnou pozici na poloviční úvazek ve Vaší firmě jsem se přihlásil, protože chci pracovat. Přijde mi totiž normální, že člověk by měl pracovat, když může. Proč jsem si vybral Vaši firmu? Velmi pravděpodobně proto, že jsem narazil na Váš inzerát a zaujal mě. Rozhodně nemůžu tvrdit, že jsem vždy pro Vaši firmu toužil pracovat, ale je zde příležitost a té bych se rád chopil. Nejsem milá prsatá blondýna, která bude hýřit na pohovoru falešným úsměvem, ani nabušený borec, který už se ohlíží po ředitelské kanceláři. Jsem kluk, kterého potkáte na ulici a možná si ho ani nevšimnete. Pravděpodobně jsem na podobné pracovní pozici nikdy nepracoval, ale kde mám získat praxi, když ji každý na obdobné pozice jen vyžaduje? Pokud o mě něco chcete vědět, přečtěte si životopis a klidně mi napište nebo zavolejte.

Doufám, že Vás můj dopis zaujal a že Vám budu stát alespoň za upřímnou odpověď, kde se dozvím, proč jste se rozhodli upřednostnit jiného kandidáta.

s pozdravem

Jan Holoubek

Děkujeme že čekáte

...a že se sebou necháte jednat jako se substrátem, aneb další pokračování filipiky proti monopolnímu železničnímu dopravci. Tentokráte o zpožděních.

Pominu-li páteční hodinové čekání ve Staré Pace, v čekárně, která smrděla jak záchody v hospodě páté cenové kategorie (a někteří cestující proto dobrovolně čekali v desetistupňovém mrazu před budovou), zažil jsem dnes moc pěknou cestu do Brna, která mě přivedla na zamyšlení nad odškodněním cestujících, kterým se občas dráhy rády pochlubí.

Nejprve necháme promluvit drážní stránky (zdroj):

Jaké odškodnění dostanete?

• 25 % z ceny jízdenky, pokud celková cena jízdného pro jednosměrnou cestu pro jednoho cestujícího činí nejméně 400 Kč při zpoždění 60 až 119 minut

• 50 % z ceny jízdenky, pokud celková cena jízdného pro jednosměrnou cestu pro jednoho cestujícího činí nejméně 200 Kč při zpoždění 120 a více minut

Tolik ČD, teď si to spočítáme. Podle ceníku 1 musí běžný cestující urazit vlakem Českých Drah alespoň 310 kilometrů, aby projel 400 Kč. Při cestě z Prahy je to zhruba vzdálenost do Polomi na Severní Moravě (311 km, cca 3 hodiny 15 minut po koridoru) nebo z Brna do Liberce (312 km, 5 hodin 15 minut nejprve koženkovým rychlíkem, následně motorákem, případně třikrát přesedat). Jenže se bavíme o cestujícím, který nemá žádnou slevu na služby ČD. 

Pokud vlastní takový cestující dráhami propagovanou IN-kartu a má aplikaci IN-25, musí se vydat alespoň na 416 kilometrů dlouhou cestu. Tak daleko je z Prahy do Bocanovic na Těšínsku (předposlední stanice před hranicí se Slovenskem, minimálně 4,5 hodiny ve vlaku, použijete-li Pendolino) nebo z Brna do Třebušic u Mostu (5 a půl hodiny ve vlaku, minimálně 2 přestupy).

S kartou IN-50, která stojí na rok 2.990 Kč a opravňuje Vás k cestám za poloviční ceny, musíte tudíž urazit dvojnásobek toho co běžný cestující, abyste vůbec mohli po cestě počítat s nějakým odškodněním. Tj. podle propočtů je to 620 kilometrů - zhruba vzdálenost z Chebu do Bohumína. Nějakým záhadným způsobem ale online kalkulačka jízdného neumí za jízdenku se slevou IN-50 napočítat více jak 383 korun. Tím pádem nemáte při cestě přes celou republiku, která i s pendolínem trvá minimálně 7 hodin a zpoždění, které dosáhne skoro 2 hodin nárok na nic. Majitelé zákaznické karty, kteří by se měli cítit jako preferovaní zákazníci tedy v konečném důsledku ostrouhají.

Většina zpoždění, která nejvíce otravují lidem život ovšem nepřesáhne půl hodiny a rozhodně se nekoná na dálkových trasách. Příklad z dnešního rána. Spojení Hradce Králové a Pardubic zajišťují kolem 7 hodiny ranní rychlík a spěšný vlak, jedoucí asi ve 20 minutovém intervalu. Rychlík 70 minut zpoždění, spěšňák 20. Rozvázané přípoje, studenti přijíždějící pozdě do školy, pasažéři ze dvou spojů namačkaní do dvou vagónů. Takových situací se denně stává jistě mnoho a myslíte že ČD někoho odškodní? Děkujeme, že jezdíte s námi.

Mimochodem - proč České Dráhy nemají oficiální profil na Twitteru? Protože by se na sebe nic hezkého nedozvěděly. Při dnešní cestě jsem zpožděným spěšňákem dojel z Hradce do Opatovic, kde se vlak zastavil a vypnul motor. Tož jsem si postěžoval na Twitteru s hastagem #ceskedrahy. Asi o minutu později jsme byli z vlaku vystoupeni, že prý "zamrznul kompresor". Pokud máme líh, můžeme to zkusit opravit, pokud ne, musíme si přestoupit do osobáku. Sbohem ECčko, sbohem včasný příjezde do Brna - ještě že jsem jel o dvě hodiny dřív než jsem skutečně potřeboval. Ale zpět k twitteru, po kliknutí na zmíněný hastag vyjede asi takový obrázek:

Za všechny tyto lidi opět vzkazuji děkujícím drahám: Není zač!

P.S.: To, že ve vlaku Eurocity najdu funkční záchod až na pátý pokus je taky pěkná vizitka.